• je na vlastní polovině hrací plochy, nebo
• je ve stejné vzdálenosti od soupeřovy brankové čáry jako předposlední hráč soupeře, nebo
• je ve stejné vzdálenosti od soupeřovy brankové čáry jako poslední dva hráči soupeře.

Ofsajd
Hráč, který je v ofsajdové pozici, bude potrestán za ofsajd jen tehdy, jestliže v okamžiku, kdy míčem zahraje nebo se míče dotkne některý z jeho spoluhráčů, je podle názoru rozhodčího aktivně zapojen do hry tím, že

• zasahuje do hry, nebo
• ovlivňuje soupeře, nebo
• získává ze svého postavení výhodu.

Není ofsajd
Hráč nebude potrestán za ofsajd, dostane-li míč přímo

• z kopu od branky, nebo
• z vhazování, nebo
• z kopu z rohu.

Trestní ustanovení
Jestliže rozhodčí potrestá hráče za ofsajd, nařídí nepřímý volný kop, který provede hráč soupeře z místa, kde bylo pravidlo porušeno (s ohledem na zvláštní ustanovení pravidla VIII).

1. Pravidlo XI má chránit br
2. V pravidle XI jsou používány dva pojmy, které rozhodčí musí důsledně rozlišovat - ofsajdová pozice a ofsajd.
   Ofsajdová pozice popisuje určité rozestavení hráčů na hrací ploše, které znovu vzniká pokaždé, když se hráč útočícího družstva dotkne míče. Toto postavení samo o sobě není důvodem pro přerušení hry, ale je podmiňující podmínkou pro to, aby hráč mohl být v ofsajdu.
   Ofsajd vznikne, jestliže se hráč, který je v ofsajdové pozici, podle názoru rozhodčího aktivně zapojí do hry.

   Ofsajdová pozice hráče

3. Hráč je v ofsajdové pozici, je-li současně:

   a)	na soupeřově polovině hrací plochy a
   b)	blíže k soupeřově brankové čáře než míč a
   c)	blíže k soupeřově brankové čáře než předposlední hráč soupeřova družstva, nebo
   d)	je blíže k soupeřově brankové čáře než poslední dva hráči soupeřova družstva, jsou-li tito dva hráči stejně vzdáleni od své brankové čáry.

4. Hráč není v ofsajdové pozici, jestliže:

   a)	je na vlastní polovině hrací plochy,
   b)	je na středové čáře (středová čára je součástí obou polovin hrací plochy),
   c)	je na soupeřově polovině hrací plochy, ale ve stejné vzdálenosti od soupeřovy brankové čáry jako předposlední hráč bránícího družstva nebo jako poslední dva hráči bránícího družstva,
   d)	je na soupeřově polovině hrací plochy, ale ve stejné vzdálenosti od soupeřovy brankové čáry jako míč,
   e)	je mimo hrací plochu (třeba i v prostoru branky),
   f)	míčem naposledy zahraje některý z hráčů soupeře.

5. Vystavení soupeře do ofsajdové pozice je v souladu s pravidlem, ale je úspěšné pouze tehdy, když hráči bránícího družstva změní své postavení dříve, než se míče dotkne některý ze spoluhráčů hráče, který je vystavován do ofsajdové pozice.
6. Hráč, který byl v ofsajdové pozici v okamžiku, kdy se jeho spoluhráč dotkl míče, je v ní stále, a to i tehdy, když se míč odrazí od brankové tyče nebo od břevna, od rohového praporku, od rozhodčího nebo od asistenta rozhodčího, který stojí na hrací ploše.
7. Hráč se nemusí dostat do ofsajdové pozice, pokud dříve, než se míče dotkne některý z jeho spoluhráčů, změní své postavení tak, aby nebyl blíže k soupeřově brankové čáře než nejméně dva hráči soupeřova družstva, nebo jestliže se vrátí na vlastní polovinu hrací plochy. Zahraje-li však míčem některý z jeho spoluhráčů dříve, než hráč své postavení stačil změnit, je v ofsajdové pozici.
   Často se rovněž stává, že potom, co se míče dotkl některý z hráčů útočícího družstva, jiný hráč téhož družstva proběhne do postavení za předposledního bránícího hráče družstva soupeře a v tomto postavení převezme míč. V tomto případě není hráč, který míč převzal, v ofsajdu, protože v okamžiku, kdy se jeho spoluhráč míče dotkl, nebyl v ofsajdové pozici.
8. Hráč, který je v ofsajdové pozici, se smí do hry znovu zapojit:

   a)	až potom, když míčem zahraje soupeř,
   b)	až soupeři změní své postavení tak, že při novém zahrání míče jeho spoluhráčem není již tento hráč blíže soupeřově brankové čáře, než nejméně dva hráči soupeřova družstva,
   c)	když se míč octne blíže k soupeřově brankové čáře, než je tento hráč, a tam znovu zahraje míčem jeho spoluhráč.

9. V praxi se ofsajdová pozice hráče se ve vztahu k předposlednímu hráči bránícího družstva posuzuje podle polohy těla hráče, nikoli pouze podle postavení jeho nohou. Proto se na středové čáře může stát, že rozhodčí bude hráče, který je v rychlém pohybu směrem na soupeřovu polovinu hrací plochy, považovat za hráče v ofsajdové pozici přesto, že hráč je ještě jednou nohou na středové čáře.
10. Hráč, který je v ofsajdové pozici, může dát rozhodčímu najevo, že se nehodlá do hry zapojit. V takovém případě buď zůstane na hrací ploše klidně stát, nebo opustí hrací plochu a zůstane klidně stát za brankovou nebo za pomezní čárou. Vlastní úmysl hráče však není rozhodující; teprve rozhodčí posoudí, zda hráč je či není aktivně zapojen do hry a podle toho buď hru přeruší nebo nepřeruší.
11. Hráč, který není v ofsajdové pozici nebo v ofsajdu jenom proto, že opustil hrací plochu, se smí znovu vrátit na hrací plochu i bez souhlasu rozhodčího, ale teprve až po ukončení útočné akce svého družstva. Nevyčká-li hráč na ukončení útočné akce svého družstva a vstupem na hrací plochu ovlivní hru, potrestá jej rozhodčí za ofsajd, protože získal výhodu ze svého postavení.
12. Hráč, který opustil hrací plochu, aby nebyl v ofsajdové pozici nebo v ofsajdu, nesmí z místa mimo hrací plochu rušivě zasahovat do hry, jinak se chová nesportovně. Přeruší-li rozhodčí z tohoto důvodu hru, napomene provinivšího se hráče a naváže hru míčem rozhodčího v místě, kde byl míč v okamžiku přerušení hry (s ohledem na zvláštní ustanovení pravidla VIII). Rozhodčí může poskytnout výhodu ve hře a hráče napomenout až při nejbližším přerušení hry.
13. Opuštění hrací plochy hráčem bránícího družstva s úmyslem vystavit soupeře do ofsajdové pozice se považuje za porušení pravidla VII (úmyslné opuštění hrací plochy bez souhlasu rozhodčího). Rozhodčí tuto situaci bude posuzovat stejně, jako kdyby provinivší se hráč zůstal na hrací ploše, tzn. že nechá dokončit útočnou akci soupeřova družstva. Provinivšího se hráče napomene při nejbližším přerušení hry.
14. Hráč, který je v ofsajdové pozici, může dosáhnout regulérní branky. Tato situace nastane např. tehdy, když hráč, který je v ofsajdové pozici, zachytí zpětnou přihrávku soupeře.
15. Dopustí-li se hráč bránícího družstva přestupku vůči soupeři, který je v ofsajdové pozici, nařídí rozhodčí za tento přestupek příslušný volný kop, popřípadě udělí osobní trest.

    Ofsajd

16. Hráč se může v průběhu útočné akce svého družstva kdykoli ocitnout v ofsajdové pozici, ale posouzení, zda aktivně ovlivňuje hru, a zda tedy porušuje pravidlo, vyžaduje od rozhodčího dokonalou znalost pravidla a cit pro hru. Skutečnost, že hráč je v ofsajdové pozici a současně míčem zahraje nebo se míče dotkne některý z jeho spoluhráčů, sama o sobě tedy ještě není důvodem k přerušení hry.
17. Hráč aktivně ovlivňuje hru, jestliže:

    a)	zapojí se do hry, např. tím, že nabíhá na přihrávku spoluhráče,
    b)	hraje míčem či kryje svým tělem míč tak, aby jím nemohl hrát soupeř,
    c)	získává ze svého postavení výhodu,
    d)	atakuje soupeře,
    e)	aktivně či pasivně překáží soupeři ve volném pohybu,
    f)	překáží soupeři v rozhledu,
    g)	pokřikem, posuňky nebo podobným způsobem rozptyluje pozornost soupeře.

18. Hráč je v ofsajdu i v případě, jestliže míč přebírá na vlastní polovině hrací plochy, ale v okamžiku, kdy míčem zahrál jeho spoluhráč, byl v ofsajdové pozici.
19. Posouzení, zda je hráč v ofsajdu, vyžaduje též dokonalou spolupráci rozhodčího s asistenty rozhodčího. Asistent nesmí signalizovat ofsajdovou pozici hráče. Signalizuje až v okamžiku, když je přesvědčen, že hráč je v ofsajdu.
20. Signalizace asistenta rozhodčího je určena pouze rozhodčímu a sama o sobě nepřerušuje hru. Teprve rozhodčí s konečnou platností rozhodne, zda je hráč v ofsajdu a zda proto přeruší hru.
    Proto se hráčům důrazně doporučuje, aby i po signalizaci asistenta rozhodčího stále pokračovali ve hře až do okamžiku, kdy rozhodčí píšťalkou přeruší hru.
21. Dopustí-li se hráč přestupku vůči soupeři, který je v ofsajdu, nařídí rozhodčí nepřímý volný kop za ofsajd (neboť ofsajd byl prvním porušením pravidel), ale hráči, který se dopustil zakázaného způsobu hry nebo jiného přestupku, může rozhodčí podle povahy přestupku pouze udělit osobní trest.
22. Hráče, který sice je v ofsajdové pozici, ale je zřejmé, že nemůže zasáhnout do hry, např. proto, že je zraněn, nepovažuje rozhodčí za hráče v ofsajdu.
23. Ustanovení pravidla XI platí v plném rozsahu i pro provádění volných kopů a pro provádění pokutového kopu.